Prostě jen chci

... žijeme a tak ... ubližujeme ...

Ano, opravdu s měkkým i

objevená v poznámkách.. myslím, že jsem tehdy měla co do činění se vzpomínkami...

Štěstí není nikdy dost. A já si píšu jenom tak pro radost... ;))

jsem jen prostě... zmatená, unavená, ustrašená...

triolet

...můj názor na lidi..asi nebudete souhlasit..sice se to nerýmuje,ale mezi povídky jsem to dávat nechtěl

...když já ty odchody léta tak těžce snáším, takže v té podzimní melancholii aspoň píšu...

Tak mě napadlo, co když to vážně nemělo cenu? Takový proud myšlenek, co vzešel z ničeho a končí nikde. A taky trochu pravda a trochu lež...ale mělo by to končit tím, že to nemělo cenu...

Tuhle báseň věnuji Nikytu, díky jejímuž "Vodopádu" vlastně vznikla...Díky za inspiraci, Niky!

o lidech, co se nikdy nemůžou ztratit

......