nějak jsem si ji začala broukat...

Napsal jsem ji včera 20.4. jako reakci na vhození zápalných lahví do oken romů ve Vítkově. I když holčička stále bojuje o život, je praktricky mrtvá, protože už nebude mít nikdy normální život. Ps: jsem čech

Skica k pozdějšímu rozvinutí. Kočky se mrouskají a já ohluchla.

není metahemeralistická, jen vnitřní, niterná, prťavá a kryptická.

...nikdy nikdo nepochopí nic...a zae se uzavírám někam kam bych nechtěla..ale ono to jinak nejde...vím, že to jinak nejde...

Tahle báseň plná vzdoru mne napadla právě v ono osudné datum loňského roku, kdy i na mne dolehlo cosi neblahého. /Proto ten název!/ A stejně jako v těch, kteří ten masakr zažili, i ve mně se probudil vzdor proti neblahé sudbě osudu! I když depka tvrdě mučí moji duši bolavou, nepadnu jí do područí, mám dost tvrdou hlavu svou! A ač z očí slzy kanou, rty zpívají nový hit: Sny mé krásné, nashledanou! Sejdem se, až bude líp!

jen tak no,chtěla bych čekat víc, jen nevím co...

Volným veršem.

dílko trochu mimo můj styl a hlavně slovník napsané podle tohoto citátu: "Život je kurva, která ti své služby poskytuje naoko zadarmo. Nikdy ale nevíš, kdy ti předloží svůj konečný účet."

//////

a moje strachy

čtyři "průhledovky" do pocitů po 19. narozeninách....ještě mě tam nahoře nechtějí...:) jsou to takové zachycené okamžiky...byla bych moc ráda za komentáře - ...na hodnocení nezáleží...

není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo.....

Jak to tak člověku bloudí hlavou v půl třetí ráno....

Hm, kdo ví co si pod tím představíte... Doufám jen, že vůbec něco...

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

Mít někoho, komu věříš a máš ho rád a on snad má rád Tebe a věří Ti, to je dar k nezaplacení...