..

chvíle číslo 158 ... dnes už zase jenom vzpomínka ...

Po dlhšej dobe som zo svojím dielom spokojný. Dal som si s ním načas. Neviem koľko ľudí ho pochopí, lebo je na moje pomery dosť zakódované.

jooo padat...není nejkrásnější pocit

pěkně to skřípe. a o to de..ja dokonalá nejsem.

byl to sen, pak hrál niceland a já mu zkusila ukázat realitu , snad se na mě nebude zlobit a občas se ke mně v noci zas vrátí a ? ... zastudí ,-)

Konečně jedna ,,novinka" stará asi týden...no...no, je vidět, že jsem byla v tu dobu po flámu, ale i taková díla si zaslouží publikaci...

o hledání sebe samotného.....

Zas jedna, která bude mávat na rozloučenou

Divy světa se dávno přestaly počítat

Ať už je 11. září 2009

Ve veřejném podniku, kde se lidé snaží dosáhnout pokročilého stavu mentální inkompetence opakovanou konzumací fermentovaných rostlinných nápojů.

asi předevčírem o půlnoci to na mě nějak všechno padlo...:-)

Před dvanácti lety jsem přijížděl autobusem ráno ve tři čtvrtě na pět do města na ranní směnu. Od šesti jsem "hákoval." Tak jsem se hodinu potuloval prázdnými ulicemi periferie. Než přišla zima.