Jak nás život mění - naše myšlenky, naše prožitky vrývají se do tváře i duše - bohužel nesmazatelně

Myslím, že název je jasný, je starší, taková obyčejná, naivní, ale já jí mám ráda pro ten závěr. Je v něm trochu mé životní filozofie(jestli se to tak honosně dá nazvat).

/tahle nemluví ke mně. svoboda je prostor. já si svůj prostor osahávám, on se učí si zvyknout na mě. třeba si spolu jednou dáme ráno kafe bez podezíravých pohledů, vzájemných/

http://www.youtube.com/watch?v=uHPNB9XNQH0&feature=fvwrel

...vlak... "Your eyes...they turn me..." ... endlessly... "She looks back, you look back..Not just once, not just twice..."

jen slova co se ze mě neřízeně vysypala..

A kdo může za to

Dnešní nesmyslný výplod mé mysli mě utvrdil v tom, že posledních pár dlouhých dnů postrádám veškerou inspiraci (je možné, že jsem ji nechala v hospodě, kde už jsem se nějaký pátek neukázala) tudíž si dávám pauzu..

Jen takový pocitový povzdech, ohlédnutí, co ale nic neřeší..

tak nějak zatím nevím, co si o ní myslet. znamená pro mě moc...

jedna radostnější z loňské krásného podzimu

Možná už zítra budu zase v depce dnes však rmoutit se mi nechce Když cítím se nevinně a je mi tak prima – he!