Nevím co napst, snad že doufám, že se bude někomu líbit.

Pod stínem černým se bílý ukrývá. Uvidět ho můžou jen dva páry očí, očí těch, kteří dokázali vlastním žárem spálit bílé stíny šedých lišajů. Vše splyne v jediný celek vzájemného poznání. Ostatní nikdy neuvidí, co viděli jsme my a nepochopí nic,dokud se nesetkají s vlastním bílým stínem a stínem druhého.

V dobré i ve zlém, i navzdory neshodám a křivdám... jsou pouta, která se netrhají

.................

a nejsi

...

Takové malé vyznání...

Přišel čas, osvobodit se (mě…) snad, že to nebylo napsáno v „MY“

..Není třeba připomínek, proč a jak dílo vzniklo :)

..Jen reaguji... na skvělou poezii, a špatně naladěnou kytaru... a taky na bělostný úsměv za rudými rty

Ach, co by byl svět prostý žen, než pouhá bezútěšná poušť, čím byl by muž tak okouzlen, až volal by: Jen dál, jen houšť?

I'm in love with my sparkling star which will shine forever... /anglicky + český překlad/

Život nás stále překvapuje...