Jedna hodně pamětnická, doposud byla jen v komentářové podobě...

...já rád snívám

(psáno kdysi jednomu konkrétnímu člověku v konkrétní situaci... ale když si to tak čtu, tak to platí vlastně úplně obecně, pro všechny vztahy)

... i s křídly je to někdy těžké

*

Je to spíš takový pásmo, než klasická básnička. Na to, že mi dávno neni 15, dost patetická, ale zase poctivě odžitá a pěkně bolestínsky popsana:-)...

Prostě.. někdy je dobré se zavřít před světem, otevřít láhev vína a vzpomínat..

Víš ..naše malé tajemství

Cca po litru a čtvrt španělského lomcováku, nehledejte v tom nic hlubokého, ani už pořádně nevim, co jsem tam psal...

nějak jsem jí zapomněl zamčenou....

první a poslední báseň nebáseň věnovaná tomu, který si ji nikdy nepřečte a přečíst nesmí, vzpomínce, kterou všichni považují za mrtvou a já brzo budu snad moci učinit totéž.