Nějak to ventilovat musím

Když tak procházím sešity se svou ranou tvorbou, tak s nimi nacházím i některé vzpomínky. Třeba tuhle jsem napsal tenkrát, co mě pochválil Michal Horáček (řekl, že jsem šikovný). Za co že mne pochválil? Za to, že jsem jako pomocný stavební dělník bleskurychle přestříhal plot, který odděloval jeho pozemek od sousedního, jenž údajně značně předražený přikoupil. Podíval jsem se mu do tváře a viděl, že štěstí je krásná věc. I to co se dá za prachy koupit. Ale Bludný Holanďan s tím nemá nic společného, pouze to, že vznikl ve stejný čas, v roce 1991. Je to takový monolog životem znechuceného herce.

názory mužů co jsem posbíral

Válečná poezie

Vím, co chci, a jdu si za tím...

( ...mamince pod stromeček... )

pohled na svět je

Nejraději pro nikoho, bohužel pro jednoho (plus pro dalších padesát tisíc).

zprvu vyznání, poté už jen nasledovalo zklamání..... Ale o tom jindy

čítaj čin čan

...chvíle, pocit...

Pro labuť.

Ráda si přečtu vaše názory.

Inspirováno aktuálním děním. Jenom pro pořádek: tou děvkou nemyslím paní Kateřinu, ale českou politiku.