21. 2. 2006

mhmm... já se prostě někdy tak bojim. ve tmě ale ne tmy. toho co uvidim až bude světlo.

Jednoduchá říkanka z doby,kdy jsem veršoval hodně o přírodě,a hlavně o stromech-je to ze starého sešitu. Je celkem sranda to kostrbaté veršování,ale i dnes v tom cítím ten silný vztah k "básním,které země píše nebi"-tedy stromům,jak krásně řekl Chalil Gibran.

* toto je experiment, dvě "básně" v jedné, celkem tedy tři :)

Někdy i hodina češtiny může být inspirující..

ono prší...

padá

trošku mě zarazilo, že můžu přidat jen jedno dílo za den =D a to jsem vás chtěla zahltit =) no nic...tohle je docela nedávný počin =)

(P.) - 29.9.--..trocha otázek a trocha nekonečna, trocha bezbřehů... Já jsem ti víc než vděčná!