...

ona konečně prozřela

je to tady moje 100. báseň, tak poetická ...

Jako oni...tak se cítím. E

Neni co psát,za lásku se budu rvát

Láska bolí.. Kdo zná lék?:'(

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

číst ve tvých očích dojetí

Milé kolegyně, nehledejte v tom žádné dvojsmysly, je to prostoduchý výjev ze života venkovana.

sama nevím, co si o ní myslet :) nenadchne, neurazí..

...

Já nesnáším zimu a ty ji miluješ.

Ohrané, ale... Ze srdce

Inspirováno včerejší procházkou po Novém Jičíně