Čtyři nesourodé básně, spojené v modlitbu a poděkování.

Po první strofě dál nečíst..

Kdo čeká, zmešká ho. Kdo nečeká, žije ho..

Epitaf v předrážkové trochejské stopě.

Je to má oblíbená tramvaj, protože jezdí tam, kam potřebuji; ty, které mají namířeno jinam, mě až tak neberou. V jednom verši je zašifrované Strossmayerovo náměstí.

strašně stará, asi týden, jen si ji sem uložím a pak zas pojdu

pokus o (absolutní) báseň inspirovaný petrem vášou (už zase). mám ráda kubismus.