|
Vyšátral jsem tuhle básničku z 12.11. 2009 kterou jsem skládal na melodii jedné písně od Petra Nováka.
|
|
2017, tajný šuplík
|
|
Sepsat něco podobného jsem se chystala X let, mezitím tam přibyly další songy
|
|
2017, tajný šuplík
|
|
Každý dnes chce působit v pohodě.
Nikdo nechce tlačit na city, nikdo nechce vypadat zoufale. Jenže mezi zprávami, večerním psaním a nenápadným flirtováním někdy vznikne něco, co jeden člověk bere vážněji než druhý. A právě tam začíná prostor mezi nadějí a realitou.
|
|
Úvaha o tom, jak se z revolty stává produkt, když ji koupí další generace.
|
|
O úžasné človíčce a jak jsem ji poznal.
|
|
...pro ty, kdo ho znali..zpěvák kapely Dr.Ogy...
|
|
jen tak... nebáseň... z pocitu. To my mysterious american suicidal guitar alterego.
|
|
Jedna... Z pocitovek...
:)
|
|
:-)
|
|
jak to dopadlo s ukradenými díly...
|
|
tak nějak tak, lze číst tak i onak, třeba po velkých písmenech
|
|
další hrátky s češtinou. Taky, co jiného lze ode mne čekat, že?
|
|
Znáte ten pocit, když stojíte v místnosti plné lidí a jste stejně sami? Dělí vás totiž mříže vaší vlastní klícky s krásným, tepaným zámečkem. Stojíte tam, ruce zaťaté na těch zatracenejch mřížích, třesete jimi, křičíte, až vám hlasivky pomalu, ale jistě dávají sbohem a kolem je klidná pohoda a zpívají se koledy...
|
|
Prostě a jednoduše.... a taky trochu zmateně
|
|
Uslyšíte tu melodii?
|