Petříkovi byl jeden rok a my jsme stáli před rozvodovým soudem.

„Tami, kotě moje, dej mu alespoň jméno po mně,“ najednou přímo zaprosil a šibalsky se usmál. „Ty jsi se úplně zbláznil, to rovnou můžeme vylepit na plakáty, rodina mě vydědí a zřeknou se mě.“

Přišla jsem o kamaráda, který mi pomohl z každého trápení. Je dobré udělat z kamaráda manžela?

Sklopila jsem hlavu. Přitisknul mě k sobě a já přes jeho rameno viděla Tomáše, jak do sebe lije skleničku za skleničkou. To nebylo dobré!

Najednou jsme se milovali, jemně a krásně, až když jsem zavřela oči, cítila jsem Pavla. Dotyky, vůní, bože jak si byli podobní.

Nakonec přišel den "D". Ano, dnes měla přijet Marie ze školy s diplomem doktorky. Nedalo mi to. Musela jsem být u toho.

Najednou jsem si připadala jako nějaká lehká holka z levného hotelu. Vždyť se zasnubuji a už jsem nevěrná. Je to normální?

„Nesmíš se vdát, kotě moje, to nesmíš!“

Vůbec si nepamatuji, jak jsem se dostala do města, natož domů. Pořád mi v hlavě zněla ta slova: „Pak ti ho vrátím.“

Co když se něco stalo? A stalo! Ušla jsem pár kroků k rybníku. Vidím, jak ho Marie objímá a snaží se ho políbit.

Bylo to víc než jasné, strávili spolu noc. Jako kdyby mi celým tělem projel ostrý nůž. Zůstala jsem zkoprněle stát. Nezahlédli mě.

Než jsme pořádně dosedli, už přesně věděl, kam s rukama a s polibky. Nebránila jsem se ani „jako".

Sedmdesátá léta minulého století. Můj příběh začíná. Sedmnáctiletá panenka, co má život před sebou. Romantické představy o štěstí a lásce. Taková jsem byla.