sice jsem toto dílko zařadil do povídek(trochu nadčasově koncipovaná povídka do let po roku 2012 a předpovězeném konci světa),ale přesto je to v podstatě úvaha...napadla mě v době kdy kolem klokotaly přívaly vod a já byl odříznut od okolí letošní záplavou...

co zbude když se vytratí zamilovanost,co zbyte když každý den je stejný a vztah je jen zvykem,co zbude když už jen jediná věc vše drží po hromadě a jak dlouho to vydrží??

..některé věci nelze vrátit nazpět,někdy zapomeneme říci tomu koho milujeme jak moc je nám blízký,někdy když jdeme osamoceni spát přehráváme si co bylo krásné a také to co mělo býti jinak,pak zbudou pouze básně a další jizva na už tak zjizveném srdci....

né vše se vždy povede...ale bolest vždy zůstává

někdy nás napadnou myšlenky,které nejsou až tak z náší hlavy jako spíše z hlavy těch co nám je do naší nasadily

kam zmizeli snílci,kam se vytratila romantika a slyší vůbec dnes někdo flétnu satyrovu???

odešli a nechali svět těm kdož jejich práci dokončí aniž si toho jsou vědomi...jak se jmenují,jak si říkají,čím jsou....??