reakce na společné chvíle s několika dobrými přáteli a to co zde poslední dobou čtu a nebo vidím v reálu kolem sebe

....Jak mohou být skutečně mrtvi,když dosud kráčí v srdci mém....Z bájí národa velkých plání Za posledních několik týdnů jsem zde četl spoustu krásných dílek,ale i taková které mě chytli za srdce a boleli mě možná více nežli autora.Vkládám Vám všem zde k přečtení a možná i zamyšlení opět povídečku z krabičky příběhů Psáno perem života.Dnes tu kratší a zítra delšejší,opět to bude jing-jang.Vy sami si vyberte který příběh bude bližší Vašim srdcím...

Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....

některé sny se vrací a nejsou pouhým snem,ale odrazem prožitku který nás již na vždy bude doprovázet

todle asi není báseň,ale vytihuje přesně to co očem se se mnou bavil jeden podivný ,,člověk,, který si nechává říkat Ismael

Je zajímavé sedět s duchovním,inženýrem,doktorem,milionářem a špičkovým muzikantem nad sklenkou vína.Bavit se o všem co přijde na mysl a i o tak obyčejné věci jakou je.....

sice jsem toto dílko zařadil do povídek(trochu nadčasově koncipovaná povídka do let po roku 2012 a předpovězeném konci světa),ale přesto je to v podstatě úvaha...napadla mě v době kdy kolem klokotaly přívaly vod a já byl odříznut od okolí letošní záplavou...

co zbude když se vytratí zamilovanost,co zbyte když každý den je stejný a vztah je jen zvykem,co zbude když už jen jediná věc vše drží po hromadě a jak dlouho to vydrží??