Jedno malé vánoční přání, když se nám ty Vánoce pomalu blíží. :-)

Z pohledu dětských očí...

Další k odhalení.... Co si budeme povídat, ne vždy to vyjde hned napoprvé... :-)

Dnes trochu jinak. Co dodat? Snad jen: Kdo si hraje, nezlobí. ;-)

Tak dlouho se základy otřásá...

Možná přírodní... Možná pocitová... Možná obojí...

Na chvíli opustit sychravost dní a zasnít se o kouzlu krásného okamžiku...

Na hraně jsou jen dvě možné cesty...

Kdo neumí dát radost, těžko ji sám bude dostávat...

Prostě někdy mám ten pocit...

Jen výkřik do tmy a do ticha, co musel ven... Nic víc, nic míň...

Jedná se o druhou báseň ze sbírky *Odhalena... nakonec*, kde zkouším nový směr v psaní. Budu ráda za komentáře. Děkuji.

Dnes trochu z jiného soudku. Máme tady hádanku. ;-) Budu ráda za vaše tipy a hodnocení. :-) EDIT (17.8.): Nápověda i odpověď v komentářích.

Prostě jen takový pocit... Zvolila jsem formu haiku

... Jenže co?!

potemnělo...

Může být dobrým sluhou, ale i špatným pánem... Ať už se vztahuje k čemukoliv...

Jen jedna taková pocitová...

Prostě jen takový výkřik...

Jedna temnější proměna... Za inspiraci z části vděčím písni kapely Oomph! - Labyrinth...