Zatím ne moc rozvinutej nápad. Prej je to moc depka, ale myslím, že mám i horší. Uvidím...

Tohle je moje revolta proti všem těm rádoby intelektuálním básním, kerý se snaží mít hlubokou, až alegorickou poentu a jsou plný vznešenejch, vysokejch slov. Takže v tom nehledejte nic hlubokýho a přečtěte si, co se mi přihodilo.

I starý lidi a rodiče X dětí se v tom plácají jak puberťáci. i já.

Už se vám někdy stalo, že jste utíkali po ulici a najednou jste zjistili, že vedle vás taky někdo někam utíká? PS: Omlouvám se autorovi Saly89 za krádež názvu jeho geniální básně

__

Před rokem se mi stala věc, za kterou se stydím a doteď jsem se s ní nesrovnal. Potopil jsem v bouřlivým počasí plachetnici na Nových mlýnech a málem se mi tam utopil člověk z mých nejmilovanějších a nejbližších. Celý to byla moje blbost, už jen to, že jsem vyplul. Děkuju Bohu, že jsem ji tehdy v tý rozbouřený a kalný vodě nahmatal a vytáhl. Kdyby se to nepovedlo, radši bych se už taky nevynořil. Tohle je moje vzpomínka, žádný umění, ale muselo to ven.

Nejsem ekolog, pacifista, nezabývám se humanitární činností. A tahle báseň není výtkou nebo nějakým filozofickým zamyšlením... Prostě mě to napadlo ve sprše:-)

Byl jsem na takovým divným letním táboře. Moc tam na nás křičeli, navlíkli nás do zelenejch oblečků a dokud se ty oblečky nedaly ždímat, vedoucí s náma nepřestávali hrát du divnou celotáborovku. a koupali jsme se tam (bohužel většinou ve vlastní šťávě. párkrát taky v řece, ale to jsem se mezi jednotlivými kliky nemohl pořádně nadechovat). Tyhle rýmy jsou tak tvrdý a kostrbatý, jako palandy bez polštářů a peřin, na kterejch jsme spali a syrový, jak plesknutí omdlívajících (a že jich nebylo málo) o zem. Zelený oblečky mám pořád, ale tábor už naštěstí skončil...

Tohle jsem našel, když jsem oprašoval starý sešity s poznatkama o hře na kytaru. Když jsem to psal, mohlo mi být tak čtrnáct, patnáct

Vzpomněl jsem si tuhle když jsem měl splín na chlapíka z vedlejší vesnice. Neměl obličej, protože si ho ustřelil, když se chtěl zabít. Děkuju Bohu, že mám jak říct svý ženě, že jsem v prdeli, děkuju Bohu, že se jí mám jak vybrečet do klína.

Měj krásnej den a udělej si něčím radost

Taky se prostě musím vyjádřit k diskutovanému problému - brněnskému orloji, penisu, raketě... Tohle mě napadlo, když jsem přemýšlel nad jeho existencí. Jsou to vlastně dvě samostatné úvahy. U první jsem vynechal konec, aby nezněla jako nějaká agitka a abyste sami přišli na to, ,,co tím chce básník říct". Malá nápověda - ,,Pryč s uměním, když mu nerozumím" (Mao Ce Tung). Druhá část je úvaha formou monologů válčících stran (Brno vs. Švédsko) o událostech, jež má orloj připomínat.

...

Jedna kratší z mojí připravované sbírky povídek o mém životě