Krátké zamyšlení nad dobou, která má na všechno okamžitý názor, ale stále méně času něco skutečně pochopit. O spěchu, soudech a hodnotách, které dozrávají pomalu.

O půl vteřině mezi myšlenkou a klávesou Delete. O prázdném souboru, který váží víc než plný.

O krocích, které jsou lehčí až potom.

„19 let beton, 28 let rum. Návrat z pekla k vlastní svobodě. O tom, proč je lepší maska hlupáka než život v systému.“

Někdy víš, že tam někdo je… ještě než se otočíš.

Ne všechno, co působí složitě, je chaos.

Chvíle světla, klidu a ticha. Okamžik, kdy člověk zpomalí a na nic nespěchá. Jen je.

Normalizace bolesti. Jak mozek přepraví věc, která by měla bít, na normální. Jak si lidi vezou zneužívání a nazývají to láskou. Jakmile to vezmeš za normální, už to není problém. Je to jen život.