Ta ženská na poště mě ani nepozdravila.

Svět je hrozně chladnej, lidi na mě koukaj, mlčí, nevím co chtěj. Jen občas se někdo usměje, ale pak jde dál.

Skoro jak od Karla Klostermana (vím, že píše o Šumavě, ale ještě jsem se k němu nedostal, četl jste ho někdo? Napsal fakt kvanta tlustých knih. XX řekla, že jeho tvorba bude beztak na jedno brdo. Sympaťák je John Kennedy Toole, autor jediné knihy Spolčení hlupců, jenž spáchal ve svém autě sebevraždu, protože mu tu knihu nechtěli vydat. (Zavedl si do auta hadici z výfuku). Je to o prodavači párků. No a teď už jsem zabloudil uprostřed anotace. Přes všechny Čechy, Amíky, Francouze atd. jsem si tu včera vypůjčil Zločin a trest od Dostojevskiho, už na druhé straně jsem se začal smát, takže pohoda kniha, jeho skeletuálně laděný milostný příběh Uražení a ponížení jsem odložil asi tak po šedesáté stránce, mám to "doma" (viz, Puerova improvizace 64, to je fajn čtení, doporučuji, náladou mi to připomíná hlavní postavu z Hrabalových Harlekýnových milónů, taky ráda chodila alejí, byla to důchodkyně co se poblila z toho jak jí nasadili umělý chrup, no a tato kniha mi také "doma" leží nedočtena.)). Ztratil jsem se v závorkách.

ale až na konci

devítiminutovka

Hnus má vyšší trvanlivost než-li krása.

Nejsem opilý, ani nic takového, jen jsem ze začátku poskládal pár vět, které tu různě ležely na stole. Myslím, že se to pak slušně rozjede. A pak to podělám jako každou báseň, ze které by možná i něco mohlo být. Hezký den!

To bude mít ještě dlouhé pokračování.

Má vůbec cenu sem něco dávat?

trošku punku