Psal jsem to včera v hájovně. Nevim co tam je. Každopádně hezkej pozdrav z pivnice u Helly.

Z antropického sebevýsměšného cyklu: Fuck of Rým, hlavně před spaním.

Ptal se mě na to včera kámoš. Můj Old Shatterhand. Dementní dílo zbytečně vložené na net.

K jejím pátým narozeninám. No spíš už je jí dvacettři a vídáme se dvakrát, třikrát za rok.

Ať žijou volby, okresní města, držky a les!

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Jak jsem pozoroval pokusy s Piceou pungens.

Tenkrát, když se ještě dělo třelo.

megarychlovka, fuck of rým

Zbitej vzduchem z Maroka