...pro milovníky veršů tepaných do stěn jeskyň...

zahřívá stěny atomů

kýč

Hm, anotace, ta může být zajímavější než dílo. Nu dobrá, tuhle fádní křečovku sem dávám jen do úložiště, aby se neztratila, tím uzavřu její pouť a můžu se vrhnout na milou poezii o pár slovech. Hmmm taniny z Malbecu někde pod Fitz Royem, to už jsi taky zažil a na stejný místa se přece nejezdí. Kojit budeš! Chacha. Ha. Dneska se zmrskám na Baumaxovi, jehož například má žena považuje za totál podřadné umění. To ještě nečetla moje "básně". Dadashit. Ale už jsem pomalu u konce se svou knihou, které jsem se s obrovskými přestávkami věnoval šest let, ta zaplní díru na trhu. Marnost je mý druhý jméno. Ale troufám si říct, že je to dílo mnohem kvalitnější, než knihy Radky Třeštíkové či Martiny Formanové. Teď to všechno musím přečíst, poopravovat, vytisknout a na jaře s tím...maximálně podpálit Moranu. Zdar

prvních šest řádků je pocta oslovradkovi, kýčovité půlnoční psycho

"Trošku" delší kravina. Sociální lyrika o jednom sjetém ožralovi.

Ranní kvar, teto. Když se prvně vrátí od nehody, to už je asi moc. Původně tam bylo...a mlčet jako DDD, když se vrátí ze školy. Poněvadž mi to vytanulo na mysli, po přečtení jeho básně, Kde nic není.

Šaziho holka má tátu, těžkého schizofrenika, přesto ho má moc ráda, je to takový ten veselý neškodný typ, co se bojí zbraní. Jeho dnešní blábolení se mi podařilo zachytit na zastávce.

kategorie / žblept

...pro Ginnaire