procházkou po Starém městě jsem si kedlubínek propláchl...:-))

i oni jsou námi a my jimi...

není vše a vždy racionální "..."

sobě.. jiným..

nemusíme pořád řečnit, občas jsou dobrá i jen tak.. kvítka :-)

ačkoliv, možná zůstanu, na kávu a sacher...

čas na skutky vypršel, je jen „pár “ zažloutlejch vzpomínek

nejdou vždy podněty v řadě za sebou, občas i je proluka inspirující..

nemyslím že je nutná, dnes a teď. Ani příště i kdekoliv...

...---...---...---

jednou ráno, když ženy mají sváteční den....

přání je silný partner... já jej mám..

Vyznání ženám, vlasti, vyčiníme sobě, Bohu, blahořečíme přírodu, v úctě vzýváme Vesmír, ale Té, jež nese naše myšlenky, Té sestře Múz, tak na tu kašleme! … snad jsem to dneska zachránil!? No, co bychom bez tety Básně dělali? Holenkové, byli bychom v loji!

někdy přijdou večer, jindy za deset minut osm a ne vždy nám je všechno jasný...