|
o pravdě nemůže být řeč, stačí jenom žít...
|
|
jak dlouho nás, vás, je to ještě bude bavit? ("tři tequily prosím! merci")
|
|
"čury mury"...podzim čaruje:)...a já se tak ráda procházím...
(věnováno)
|
|
jakmile jsem to cítila a viděla, věděla jsem, že o něm musím napsat...
|
|
jen kdyby z toho někdy nešel takový strach:)
|
|
věnováno...
|
|
jeden z tišších večerů...
|
|
jednou si dva lidé řeknou konec, ale stejně jeden z nich je většinou vítěz...
|
|
...poslední dojmy z letní dovolené..
|
|
psána v rozmezí od jedenácti do jedné v noci:)...před koncem školního roku, kdy jsem se topila v učení...takže vzpomínka na školu...
|
|
...je psáno, že na Tebe už pár dnů myslím a že myslet nepřestanu...(je sladce naivní a taková trochu poblázněná, promiňte, ale za to asi může to léto;)- pokračování odročeno na neurčito...
|
|
po dlouhé době zpět, aby mohla zase zmizet...
|
|
...roste mi v pokoji, ale nestačí...
|
|
zmokla jsem, dostala zánět močového měchýře a bylo mi vyhubováno...ale za ten pocit to stálo...
|
|
z deky mi vylízal už jenom můj nos a oči, co připomínaly jarní přeháňky...další naděje spadla mi z nebe...a začalo jaro...
|
|
...teoreticky vždycky spojené s novými začátky...které končí ve vteřině, kdy končí slunný den...(věnována...někomu, koho jsem potkala už dávno, ale teprve teď jsme si podívali do očí...:))
|
|
...
|
|
...jenom jednou...
|
|
- fiktivně - nefiktivní pocitová kytička...
|