Zlatá střední cesta je zlatá - pro někoho moc, pro jiného málo cenná. Asi to chce jít zkrátka po trávě...

O...

Nějak zapomeňte, že jsem tohle napsal...

taková malinká...

nezvykle povzbudivá

Inspirováno básní "Malování do srdce" od holka.přes.ulici.

Krátký, ne dost rytmický aforismus.

Krátká báseň o příjemném trávení času v přírodě. (A měl bych vás upozornit, že občas v anotacích nepíšu pravdu...)

Jak je někdy těžké, býti básníkem. Rýmy, šprýmy, anotace, dizertace... Všechno je dlouhé, nebo hrozně krátké, což je snad ještě těžší napsat... Je ironické, jak se snažím, aby se vše rýmovalo, když je rým jen výmysl, bezvýznamná částečka v rýžovém knedlíčku, kterým je společnost. Je ironické probouzet se s chutí psát, však bez jediné myšlenky. Je ironické, mít takhle dlouhou anotaci k takovéhle básni.

Smutný je ten, kdo závidí, smutný je ten, který všechno má. A oba si stěžují na druhého... Uráží se, litují a své útrapy budují.

Co všechno už pro mně není, když jsem teď dospělý?

Jak pokrytecká je tahle věta...

Jsme jako líní brouci, co nevidí, že záchrana je na dosah ruky.

Báseň vnímatelná dvěma způsoby - s přihlédnutím k názvu nebo bez něj.

Báseň o reálnosti nezištnosti. Zmíněný "dům hrůzy" je komunitní centrum pro sociálně slabé, kde pracuji jako dobrovolník ve volných chvílích. Proč tak ale činím? Dočtete se zde...