Autor Akaia

Aneb jak jsem v Ekvádoru překvapeně zjistila, že muži tu moji ženskost vnímají jako svou vlastní sílu, kterou jsou schopni použít a dát zpět.
 21.02.2020
18
942 (15)
A tak nějak mi po tom všem pátrání a snažení přijde, že se stejně všechno (z)mění a je jen jediná věc, která zůstane. Moje tělo. Jak se tedy definovat?
 05.04.2020
18
1324 (22)
 04.12.2023
17
518 (15)
Nejkrásnější vzpomínka
 25.03.2015
17
1708 (16)
 16.09.2020
17
1297 (15)
 20.02.2021
17
1054 (16)
Aneb hledání svého srdce
 11.03.2016
16
1088 (16)
Přirozená tma je lepší než nepřirozené světlo
 07.12.2020
16
861 (23)
To je tak, když vám někdo chybí
 18.09.2020
14
1555 (20)
...páátááá, právě teď odbila...páátááá, právě teď odbila náám..
 22.03.2015
13
1714 (14)
Publikovala jsem jinde, ale pořád nad tím dumám..
 24.04.2015
13
1655 (17)
 21.12.2020
13
994 (20)
Á nestěžovat si, panstvo :D
 12.06.2015
12
1477 (17)
 19.08.2024
12
594 (14)
Když se vrátíte z jiné kultury zpátky do vašeho světa. Báseň je o přítomnosti a o tom, jak se cítím tady v Čr po návratu z Ekvádoru. Jsou to právě 4 měsíce.
 09.01.2021
11
1215 (18)
Dalsi krok na ceste, ktere jsem se dlouho vyhybala. Je tak zvlastni to nic prijmout a citit v pritomnosti a nikam se predtim neschovavat.
 01.03.2020
11
1188 (16)
Ojojoj, letní noci..
 27.07.2015
10
1437 (28)
 31.08.2024
10
637 (14)
 26.09.2020
10
1131 (16)