Po dlouhé době setkání, které ve mě zanechalo nepopsatelné pocity. Na začátku nebylo očekávání a teď není dovolené...

...

Když dva podlehnou pokušení a na chvílí nechají vše ostatní za zády... Když se museji veřejně vídat, ale je těžké si pak hledět do očí.

Pocity všedních dní

Jedná jen tak u kávy...

Tajemství jsou a vždy budou...

Když je to silnější a nevíte co vlastně... Touha, pokušení, únik... Slovu láska se vyhýbám.

Prázdno uvnitř... Hra na to, že je zapomenuto a nic se nestalo.

Je lepší se smířit s minulostí, bolestí a sam se sebou. Protože život je dost krátký a slzami ho zalévat nemá smysl...

Očekávání je chybou...

Životem projde mnoho lidí i lásek... Každý je jiný a přesto někteří, jako přes kopírak...minulost se občas vrací.

Ne všechny setkání naplní touhy a né každý krok je správný... pouhé objetí je více, než chladný sex.

Když nešťastná láska trvá a upřímnosti se nedostává...

Když se člověk zblázní...

S úsměvem a nad věcí, i když od srdce...