Pokud někdo bydlí v sídle, kde je kostel, bývá kostelní věž to co je vidět z největší dálky a co je pro sídlo charakteristické, svým způsobem se kostely dotýkají všech, nesejde na tom, jestli věří v Boha nebo nevěří. Kostely se staly součástí naší krajiny. Báseň byla napsána pro Noc kostelů, která proběhla na jaře. Kostely byly vždy veřejným prostorem, zůstaly v nich otisky duší lidí, kteří tu žili před námi, možná v nich zůstanou i otisky našich duší.

Ještě není podzim...

Víc jak rok mi to zrálo v šuplíku, Po nějakém čase jsem původní už tak poměrně stručnou verzi ještě víc osekal. Pák jsem si řekl, že už to líp neumím a nechám to na léto...

Když namotávám prodlužovák.

Viděl někdo z vás na jaře plakat pařezy?

Nic světoborného. Miniatura, která jistě napadla již spoustu amatérských básníků přede mnou.

Venku je fakt hnusně, chytil jsem gramatickou rýmu (jedná se o mé sté dílo).

Nadělil jsem si pod stromeček vzpomínky C G Junga.

Pokusil jsem se vcítit do ženy. Cestou z hospody, jak jinak u chlapa.

Malé absurdní divadýlko. Herecké obsazení: Mladý muž (titulní postava): Pavel Liška, řidič: Josef Bek, Starý muž (starý malíř) Josef Kemr, Stará žena se skříplavým hlasem: Marie Rosůlková, ostatní si domyslete...