Je zvláštní, jak i po odstřihnutí vazeb se snaží loutkář loutkou stále hýbat. To už se ovšem téhle básně netýká. (Je to svým způsobem takový experiment i v rámci grafické úpravy, kterou jsem nikdy předtím příliš nerozvíjel.)

Čím krásnější je den. Tím víc na tebe myslím.

Není dokonalá, ale stejně ji sem dám, protože je tam něco, co mi říká, že není úplně k zahození. (Proč klišé? Protože to je už tak ohraná část života mnohých ne-li všech)

Trochu klišé (láska-hořká káva), ale snad zajímavě podané. (Děkuji psancům za pomoc s interpunkcí.)

Hádky ve vztahu. Někdy vztahu pomáhají, ale často jej i zabíjí. řeč je zbraní a naše chyby jsou náboji toho druhého, kterého milujeme, a přes všechny city jsme schopni zranit, ne-li zabít. Je to krize, která končí buď tak či onak ,ale jednou stejně končí.

Smyčka, co plete si lid, z provazů politiky.

(Zamyšlení nad každodenním bojem pohodlnosti se zodpovědností.) Dostali jsme to jako zadání ve škole. Původně jsem si nebyl jistý zda to sem dát a nakonec jsem si řekl, proč ne. Mimochodem byla to pro mě improvizace. S problémem vstávání se nepotýkám.

Vždy jsem byl klidný, ale to se mění a minulost se kterou jsem se vyrovnal mě chytá do spárů a šeptá, že je tady a bude mi mlžit mysl co to jen pujde... Místo nedůvěry a důvěry vidím nedůvěru a naivitu

Ach ta lidskost, kterou v sobě nezapřem...

Někdo utíká před minulostí...no já před budoucností (do které si sami často vkládáme falešné naděje)

Nemá to kvalitu, nemá to smysl, je to šílené

Kdo se skrýva za maskou? To odhalí vždy čas. Není potom už pozdě? (Nevím zde jsem vhodně zvolil, čárky a tečky případně děkuji za radu ;) )

Omlouvám se, že nemám tolik času jako kdysi, ale snad se po dlouhé době vložené dílo bude aspoň líbit :)

Sám nevím moc co k tomu říct... snad jen že je asi, tak týden stará napsaná ve stejnou dobu jako báseň "Čím větší úsměv tím lepší skrýš"

pro zajímavost: původně s názvem kalení (pak jsem si uvěfdomil, že né každý rozumí povrchovým úpravám materiálu)...po dlouhé době se mi snad zas nějaká povedla

...

omlouvám se předem zy využití vulgárního slova, ale nechtělo se mi to napsat jinak...pochyboval jsem že by to vystihlo úplě přesně

Z trochu starší pro mě uzavřené kapitoly mého života

Pro jednu z nejbližších osob v mém životě, která si prochází těžkým obdobím již několik let Já sám tuto báseŇ pokldám za povedenou už jen protože vytvořila jeden cenný upřímný úsměv Nechtěl jsem to vložit do přátelství stejně, tak jsem to nechtěl vložit do "láska" tohle je vyjmečný stav mezi mnou a danou dívkou kdy sami dva nevíme jak to je a jak to bude

Po dlouhé době něco přidávám snad se bude líbit