Do nového roku 2018 přeji všem psancům jen to nej* a třeba k dobré náladě přispěje i tento svižný popěvek. A když se náhodou něco nepodaří, řekněte si jako ten anglický generál: Bitva je sice prohrána, ale stále je čas vyhrát jinou!

Ruce pod košilku, do komůrky ptáčka, ať se vrtí chvilku tam, kde je G značka

Na chvilku podléhám zas snění o tom, co bylo a už není...

Ještě jedna báseň plná protikladů...

Název je vlastně soutěžním tématem kdesi jinde. Přesouvám z deníčku, kam nikdo nezabloudí, včerejší okamžitý nápad a tam to mažu. Dá se to i zpívat!

Podivné jsou cesty inspirace a člověk se pak později sám sobě diví, jak dokázal v té vzácné chvíli vyjádřit okamžité pocity...

Nedělní chvilka poezie...

Jeden z těch bláznivých nápadů, které jsem si kdysi poznamenal...

Inspirováno jednou něžnou básní kdesi jinde...

A Jaro už klepe na dveře...

Zima už se pomalu loučí, dle hvězd již vlastně Jaro je, pár veršů mých budiž tou loučí, co duši světlem zaleje!

A život tiše plyne v dál, co bylo - bylo, čas to svál...

Jedna hodně pamětnická, doposud byla jen v komentářové podobě...

Ach, co by byl svět prostý žen, než pouhá bezútěšná poušť, čím byl by muž tak okouzlen, až volal by: Jen dál, jen houšť?

Já četl cos, tu náhle zas v mých uších zněl ten músy hlas, a veršíky se ve chvíli do nové básně řadily.

Tak ještě jedno vyznání, když srdce touhou marnou zmírá, snad marné je to volání, však naděje, ta neumírá!

Krásné je snít, když srdce touhou chřadne a ve snu mít, co chybí Ti tak za dne...

Jsou teď zas kolem nás jak bílé kvítí, slunce naň svítí...

Na Nový rok zas músa přišla, když cosi krásného jsem čet', mně hvězda inspirace vyšla, já tuhle píseň složil hned...

Dlouho už jsem sem nedal nějakou něžnou ptákovinku...