Motto: Zapomínám na svou pýchu, báseň čísi mne zas k hříchu svádí, vlahý večer je, když tu píšu verše své! Co více tu k tomu říci? Jen jsem zvedl rukavici kýmsi mně tu hozenou! Odpovídám básní svou... Zas prsty moje hladily to krásné tělo Tvé, rty o polibky loudily a Láska měla pré! /Doufám, že jsem tímto dílkem dal pádnou odpověď těm, co si po mé předchozí básni myslí, že už si sháním provaz či číši jedu, případně hledám koleje, na které bych si lehl! Ještě zdaleka neumírám!;o)))

Čím je člověk starší, tím více má sklon rekapitulovat dosavadní život a tak trochu i filozofovat. Prostě se s tím vším snaží nějak vyrovnat...A nejsilnější je to právě na počátku nového roku...

Z četby jakési smutné básně na literu na mne padl splín a já tam jako koment vystřihl tohle. I v té původní byl prázdný perón, jenže spíše jako kulisa osamění, prázdnoty...Tohle je i jakási parodie na dnešní divnou dobu!

A opět jedno krásné dílko té, co je i tu mezi námi, ve mně probudilo krásné vzpomínky i představy a spojilo je do veršů...

Jednou, ještě na jiném pracovišti, jsem si všiml, že má kolegyně je dnes jaksi jiná, celá rozjařená! Zeptal jsem se jí, co tak pěkného se přihodilo, že má takovou dobrou náladu! Se šibalským úsměvem mi odhalila své pravé rameno a na něm měla Henou nakreslenou krásnou pumu ve skoku! I já byl ten den nějak rozverný a o přestávce jsem jí napsal tuhle básničku. Ještě teď mi v uších zní její smích něžnou rolničkou!

Když je ten den prostý jmen, zmást zkusím čtenáře, z jiného soudku počnu jen... Kdo poznat dokáže autora veršů žertovných, i s poučením arci, proč život shoří jako vích, a nejsou všichni starci?

Člověka napadne ledacos a když už tak o tom přemýšlí, zkusí to zveršovat, a už je zas nové dílko na světě! Dalo by se to natahovat donekonečna jako pepetuum mobile! Snad jsem to utnul ještě včas!

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Láska je mocná čarodějka!

Rozverné veršíky měly kdysi potěšit smutnou kamarádku. Napsal jsem jí je do komentáře k její krásné, leč smutkem oplývající básni. Snad se zalíbí i někomu z vás!

Na prahu nového roku přeji všem, aby nesmírná Láska, ta pravá a jediná, která je bez váhání schopna všech obětí, vstoupila do jejich života a provázela je v dobrém i zlém. A aby našla trvalý domov v obou milujících srdcích!

A zas jsem si broukal melodii, která přišla kdoví odkud...Tu náhle jsem svým vnitřním zrakem uviděl Tvůj krásný obraz, zvedl ztěžklá víčka a prsty se rozeběhly po klávesách, aby veršem oslavily Tvou snovou krásu! Již pelíšek mne vábí, o Tobě dám si zdát! Ve snech jsme oba mladí a já smím Tě mít rád...

Čím to jen může být, má milá, že jsi mne tolik okouzlila? Proč tolik snívám o Tvé kráse, která být bez chybičky zdá se? Proč když tu bez Tebe dlím sám, po Tobě touhou umírám? Proč když zřím do Tvých krásných očí, celičký svět se se mnou točí? Mám Tě rád, moje Roxano! Tvůj navždy věrný Cyrano

Další nenáročná žertovná báseň, která vás má pobavit...

Skvělá autorka z literu a i jinak bezva človíček, mne svou nádhernou básničkou " Do pohádky" inspirovala k tomuhle bláznivému úletu...

Další šok pro vás! Podle básně kamarádky, co i tady má své řádky, jsem svou do komentu psal, teď i vám na pospas dal... Možná trochu udiví, že když o mně každý ví, že jsem muž, píšu jak žena , smutna, žitím unavena...

Má lásko! Myslím na Tebe, ale Tys příliš vzdálená, a tak si tu jen tak pro sebe veršuji a představuji si, co by mohlo být, kdybys teď byla tady!

Tenhle něžný úlet je vhodný spíše pro letní dny, kdy se dá sedět u táboráku, ale proč by si na to člověk nemohl vzpomínat i za dlouhých zimních večerů?

Člověku se žene hlavou spousta myšlenek o tom, jaké by to bylo, kdyby se lidé méně honily za pozemskými statky, nalezli si více času pro sebe i pro druhé, nebáli se být na sebe hodní a vůbec dávali najevo krásné city a myšlenky. A svět by se změnil v Ráj! Tak zapomeňte na svůj spěch, udělejte si čas jeden pro druhého, přestaňte všechno přepočítávat jen na peníze, mějte se chvilku rádi jen tak a neptejte se, co za to!

Tyhle verše mne napadly, když kamarádka na jiném servru napsala nádherné něžné dílko s názvem "Šeptání". Když jsem psal tuhle báseň, netušil jsem, že i já budu teď jen šeptat nejen nocí ale i dnem!;o))) Ještě že to není zvuková nahrávka...