A předchozí trochu smutnou báseň vyvážím něžným romantickým úletem, jinak by mi mé fans mohly třeba začít vybírat na věnec!;o)))

Kdo trpí sám, ten trpí tíž, že vidí štěstí druhých přes svůj kříž! William Shakespeare

Opět jedna pocitovka...

Člověk je tvor věčně pochybující...

Když dva, co se milovali, zapomenou na něžnosti, zbude smrti jen málo, co by jim vzala…

Veršované drabble na zadanná slova: skořice*slamák*díra*ohnutý*srkat.

Vzpomínky na Lásku jsou vždycky krásné, třebaže občas i smutné, když květ touhy jen tak planě vykvetl a člověk nikdy nepoznal sladkost jeho šťavnatých plodů...

Jsem šťasten, když vládne dobrá pohoda, rád se napiji dobrého vínka a k tomu si zazpívám některou z těch nádherných písní z Moravy, Slezka i Čech. Proto svou báseň nyní věnuji kouzelnému času vinobraní a všem lidem dobré vůle!

Tohle si chystám do poetického workshopu na saspi, jehož inspirátorkou byla endless! Vlastně jsem to původně už měl jako komentář u jiného dílka, tedy dva komenty, co jsem upravil a spojil v jeden...Šat ušitý ze štičích šupin a tři tečky mají být dle zadání součástí soutěžního dílka! Tak to vymyslela právě endless, stejně jako tady v poslední soutěži jiná autorka... Nechal jsem se tam inspirovat amazonit i několika dalšími...Amazonit je vlastně můj horký favorit na vítězství, já se zúčastňuji spíše pro legraci a abych netrhal partu...;o) Je to jako ta klavírní klání na hudebních večírcích o nichž jsem četl v knize o Bethovenovi! Byl dán základní hudební motiv a Mistři jej sami rozvíjeli... Takže se zkuste vžít do duše zamilovaného vodníka...

Další z mých reflexních dílek inspirované čísi básní...

Láska je mocná čarodějka!

A tohle zas vzniklo, když jsem četl báseň s poetickým a výstižným jménem "Krásná"od jiné skvělé autorky z literu, skrývající se pod nickem "lampička!" Jak málo stačí k inspiraci!...

Je pošetilé mít Tě rád?

Pocitovka s vlastní melodií...

Malý pokus napsat báseň z pohledu mladé, po lásce toužící dívky, která se nebojí jít do rizika. Vždyť žijeme jen jednou!

A zase sním si potají jako už mnohokrát, srdce své mužské sny si sní a prsty zkouší psát...

Před asi sedmi lety jsem četl knihu od psychologa Garryho Chapmana "Pět jazyků lásky". (Vedle verze pro dospělé prý existuje i verze pro děti!) Autor nám zajímavým způsobem vysvětluje problematiku mezilidských vztahů i příčinu jejich takzvaného vyhoření. (A nejde jen o milostné vztahy, ale i o běžné vztahy, třeba mezi rodiči a dětmi.) Znalost těchto jednoduchých pravidel by nám měla pomoci, abychom si lépe porozuměli, aby se nerozvádělo každé druhé manželství u nás a dětské domovy se dál neplnily dětmi z rozvrácených rodin!

Nechal jsem se inspirovat četbou cestopisu a pak i fotkami onoho Ráje...

Další trochu smutný úlet...

Další písňový text na moji oblíbenou melodii...