koresponduje s náladou.

Zima?

nevím

Úvod/Kapitola I: Stereotyp

Jsem v té fázi psaneckého života, té.. prostě slabší. Opakuji se, nesnášim to slovo, ale už je to klišé. Chjo. Tak se to snad zas zlepší.

Fakt, popřemýšlejte a pouvažujte nad sebou.

Zamyslete se.. jaké by to bylo, být psychopatem, být uzavřen v blázinci, do konce života..

Podle skutečného příběhu.

Sebemenší zamyšlení.

Taková, něčím jiná báseň, napsána do malého bločku při sledování filmu, respektive reklam. Ale to jí na upřímnosti neubírá. Teda, snad ne.

Taková báseň.. která právě vystřelila ven z mého srdce.)

Experimentuji. Zkouším nové formy!

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

Rád poděkuji Ed.HaNy, která mi dala, jako hodněkrát předtím, nádherné téma, nekonečnou inspiraci.))))

Je to nějaký ten pátek od doby co jsem napsal píseň. Každopádně, ještě to chce melodii na kytaře.) No nic, to brzy nahraju a dám na psance, už jako celkovou píseň, ať víte jak to zní.)) Omlouvám se, že je to anglicky, prosím nedávejte to do překladače, kdyžtak jen jednotlivá slova, kterým nerozumíte, anebo prostě, čemu nebudete rozumět, pište do komentu, milerád vám to přeložím.))))

Co s člověkem udělá jedna myšlenka. Příváže si nás na pomyslné vodítko, a pak nás celý den vede álejí jisté emoce. Pak jen poezie vyjádří vše ostatní.

Totálně jsem "vypadl z formy", tohle jen na mě vylítlo, poté co jsem slyšel píseň, která zaútočila na mou mysl tak brutálně.. že vzniklo tohle.

Psáno včera večer v metru, na "céčku", jel jsem domů, viděl dost hezkou holku a vůbec, výhled z okna a tak, všechno mě to inspirovalo; popadl jsem tedy mobil a napsal si tuto báseň do něj.

Devils zadal téma, tak to zkusím - Večeře (měla to být temná báseň, dávám vše ze sebe)

Melancholická nálada.))