pocitovka

Má 50. báseň. Jako by to bylo včera večer, co jsem napsal první báseň na psancích. Zase, v poměru s dobou, kterou jsem zde na psancích strávil, měl jsem psát víc, což vlastně budu. A tato báseň je věnovaná té, které vždy patřilo mé srdce a patřit vždy bude, ať už ho akceptuje, či ne. Ona ví, že je to pro ní.))

Věřím v něj.

Pochopte to, prosím.

Úvod/Kapitola I: Stereotyp

Tak krvavá.

Báseň poví vše, i víc.

anotace zde není potřebná.

spasím svět.

báseň mluví za vše.

ha.

sakra /adresátka básně NENÍ/

Pro osobu, která ví, že je ji to věnováno.

s křídly zlomenými.

Zamyslete se.. jaké by to bylo, být psychopatem, být uzavřen v blázinci, do konce života..

Do nálady vládnoucí světem.

je prapodivná.

Hlavně prosím pána Boha, ať se toto štěstí nezastaví. Prosím P.S.: Přece jen tu zůstanu, ale budu tu méně často))

Jsem v té fázi psaneckého života, té.. prostě slabší. Opakuji se, nesnášim to slovo, ale už je to klišé. Chjo. Tak se to snad zas zlepší.

Láska je zázrak, a bez ní by nebyla poezie tak krásná, jak je. Věnováno S.H., té, díky které jsem se nezhroutil.