...

***

Jacques Prévert - Vojákovo volno (Zbožňuji ji... Asi proto, jak vznikla...)

Znáte ten pocit, když stojíte v místnosti plné lidí a jste stejně sami? Dělí vás totiž mříže vaší vlastní klícky s krásným, tepaným zámečkem. Stojíte tam, ruce zaťaté na těch zatracenejch mřížích, třesete jimi, křičíte, až vám hlasivky pomalu, ale jistě dávají sbohem a kolem je klidná pohoda a zpívají se koledy...

"blah blah blah.." *plácá si játra...* přijde stařík s kbelíčkem, smete do něj její játra a s kamenou tváří jí onu nádobu podá... "blah blah blah" *dál si plácá játra*

+++drobná agrese?+++ ++já? neee... jen jsem mu přerazil čelist a zlámal obě ruce++

...