" Každé ráno máme po zazvonění budíku úplně novou příležitost udělat v čase, který nám byl darován, to, co chceme. A po celý zbytek života budeme tento dar dostávat znovu a znovu."

Christ Smirnenski
Budiž den

Noc tmavá je a zlá, a studí
mrazivým dechem jako smrt.
Ze země, zbité na padrť,
vyvěrá horká krev jak z hrudi.
Když démon války krutou zbraní
v kouřící trosky změnil val,
prapory dravé rozevlál
a meče zvoní bez ustání.
Z hustého temna, z mraku zlého
zlověstný, hrozný trčí stín
jakoby kříže obrovského,
a odevšat v ten temný klín
jsou rozzuřeným bohem zlata
zástupy hnány, tisíc hlav.
Tma stále hlubší je a dav
plouží se v ní jak mořem bláta.
Po vzduchu žízeň nitro kruší,
o světlo oči prosí jen,
jediná touha, jeden sen
žhne jako struska v kadé duši,
když v slzách s krví vše se zhnětlo
a v hrůze studené té tmy
křik rozlícený všude hřmí:
Budiž den! Budiž den - světlo.