Vstup zakázán

Před šesti lety stejného měsíce jsem si lebedila u otevřeného okna, když tu náhle vletěla mi do bytu moucha. Ta moucha se mi po sleze představila jako Belzebub-král much. Sdělila mi, že se známe z minulých životů a že mám tu čest bojovat o jeho srdce. Čtyři dny musím vydržet pohybovat se s ním po Zemi v převtělením mouchy, a pak se mi zjeví v lidské podobě. Řekla jsem si proč ne a vydala se na cestu. Prošli jsme skoro všechny ulice Sídliště Barrandov. Když už se začalo smrákat, utábořili jsme se ve skupince křoví. Když nastala noc a už jsem myslela, že půjdu spát, zbystřila jsem zraky. Po chodníku v dali přišli dva muži a viděla jsem, jak vystoupili ze svých těl a jejich astrální bytosti se připravovali na závod v běh. Zřejmě jsem jejich přítomnost nijak nenarušovala, protože v astrální cestování věřím. Jako malá jsem také párkrát astrálne cestovala. Byla to super podívaná, jak jsou bez těla ohromně rychlí. Noc jsem probděla a začala si uvědomovat i své mystické možnosti. Rozhodla jsem se pro Rituál nápomocný Zemi, abych předvedla své zkušenosti. A tak jsem od rána do noci začala modelovat kolem Země ledovou krustu, abych zabránila oteplování planety. Modelovala jsem ve své mysli. Také jsem si během toho uvědomila, že za bouře budu moci dotáhnout svůj rituál k dokonalosti a zacelit ozonové díry, které způsobili rakety, továrny a také ufoni. Za bouře totiž s trochou přičinění se štěpí kyslík z O2 na O1 a O1 a pak se můžou uskupit v 01+01+01=03 nebo 02+01=03. V noci jsem přešla v hluboký spánek. Ráno mě probudila zase ta moucha, a tak jsme se vydali na další cestu. Šli jsme vesnicemi přes Holyni a Slivenec někam dál a dal. Lezla jsem dokonce přes ploty, jednou i přes ohradu s ovcemi. Mimochodem tam jsem spatřila dva cosplayery, jak si hrajou na vlky. Belzebub mě popíchl, že uvidím ještě zajímavější věci. V minulém životě jsem prý byla Teta a vídám duchy (z tria Teta, Kazi, Libuše). Už se zas začalo smrákat a dostali jsme se do dost podivné ulice. Nejdříve jsme potkali auto, v kterém byla nacpaná celá rodinka. Matka zrovna kojila dítě. Navzájem jsme se polekali. Belzebub mi řekl, že přišli o svůj dům, tak jsou odkázáni na tento skromný příbytek. Rekl ale ať od těch aut neodvracím zrak, ze uvidím ještě něco strašlivějšího. Celkem to byli tři auta v pár ulicích, kde byli lidi zalití do autosedaček, dokonce jeden pár. Belzebub řekl, že se to podařilo jednomu vrahovi v nedaleké fabrice, kde se chtěl zbavit svých obětí. Uvědomila jsem si, že duchové zůstávají uvězněni na Zemi, když je někdo neuctivě zabije, nebo dokonce neuctivě pohřbí, či nepohřbí. Také jsem ihned věděla co s tím. Poslat je uctivě do nebes a to velkou jednou ranou, nebo až deseti menšími ranami. A tak jsem tak provedla. Pak jsme prolezli nakou dírou v plote a ocitli se v lesíku. Tam jsem začala spatřovat další duchy a to fetaku a bezdomovců. Jeden spal a vypadal jak kopec hlíny. Všechny jsem je poslala uctivě do nebes. Belzebub zajásal, prý že jsem teď připravena. Ptám se na co? Za nedaleko budeme u něj doma, kde na něj čekají dvě jeho ženy. Když jim pomohu na jejich pozemku odstranit duchy, kteří je otravuji, zjeví se mi a představí mě ženám. Čekala mě další noční. Celkem se na jejich pozemku zjevilo 14 duchů. Vrah, otec se synem, dva chlapci na tříkolkách, skupinka snad už ze středověku. Všechny jsem je uctivě poslala do nebes. Mela jsem všeho dost a do otevřeného okna začala směrovat svoje přání. Je hotovo, ted mi jen prosím přineste sklenici vody, mam děsnou žízeň, prosím prosím. Ke dveřím se začal někdo přibližovat, zajásala jsem a přistoupila přede ně. Dveře se otevřeli a taková jedna pěkná zrzka mi chrstla sklenici vody do tváře, se slovy-Vstup zakázán. Dveře za sebou jen zařinčeli. Chvíli jsem zůstala jen stát jako opařená a rozhodla se vydat na cestu zpátky domu. Vymotala jsem se z vesnice na dálnici a zajásala, že na obzoru je nejvyšší budova Sídliště Barrandov. Cestou mě zastavila policie, proč jdu pěšky po dálnici. Dělali mi testy, čisté a protože jsem měla adresu nedaleko, nechali mě jít. Kdyz jsem nad tím doma rak přemýšlela, nebyla jsem na ne vůbec naštvaná, že mě nakonec jen využili. Mela jsem obrovsky zážitek. Ted po letech, ještě když jsem onemocněla schizofrenii, je to pro mě zvláštní vzpomínka.