Zákaz vstupu

Až ti jednou řekne: “tohle je můj muž”,
a že už v kině nesedí sama,
najednou do srdce vražený nůž,
návštěva stánku s depresí zdarma.

Až její růžová čepice s bambulí
bude viset na cizím věšáku,
jinému muži své rty našpulí
a tebe už nebude nazývat fešáku.

Až jí brýle z nosu sundá
a vlasy prohrábne ruka cizí,
zbyde ti po ní jen stará bunda,
a všechno co bylo, rázem zmizí.

Jenže právě teď a v tuto chvíli
chceš u postele jen jedny papuče,
na nic víc v hlavě nenajdeš síly,
jen chytat vítr do prázdné náruče.

Čas to spláchne jak hlavu plnou lupů
a možná se jednou potkáte v hrobě,
teď ale dáváš citům zákaz vstupu,
pak taky jí
a nakonec
i sám sobě.