Vstup zakázán

za neviditelnou zdí
ze zármutků a trápení
uzamčeni sami v sobě
v tichu, co by v hrobě

ve falešném bezpečí
kde svět na nás neječí
zle mi je z proudu slov
na duši mříží raději kov

sevřeni v kazajce pocitu
netoužíme po vašem soucitu
stovky zubů co hrany brousí
jak jed z úst když každý trousí

v křeči strachu z okolí
cela co už ani nebolí
okovaní krutou panikou
drceni vlastní psychikou

všude jen tma, co nemá dno,
prázdno, ticho, hnus, chladno,
sám se sebou nelze dále žít
a v sobě samém duši nechat hnít