Duel

Za minutu pět. Utkáváme se každé ráno a dnes tu proti sobě stojíme zase. Naše pohledy těsně přivázáné k sobě a tichem proniká jen zvuk vteřinové ručičky loudavě poskakující do cíle. Oba víme co nastane v tu chvíli kdy odbije pátá. už jen párkrát poskočí a jako každé ráno vyhraje ten lepší.
Pět! Moje ruka letí jako blesk k nočnímu stolku, ale už někde v půlce jsem zasažen tou odpornou melodií mého budíku! Každé ráno se dokopávám vypnout ho ještě před tím než začne zvonit!
V ruce třímám teď už neškodný budík, nálada se krčí někde u dna a to že to dneska už asi lepší nebude je téměř jisté. Den který začne takhle je zaručeně jako procházka peklem. Kamkoliv jedeme připadáme si jako při cestě k šibenici, každá činnost je jako nucené práce a ostatní lidé jsou k nám příjemní jako střevní chřipka. Naprosto zbytečný den.
Jednoho večera jsem bubínky drásající skřehot budíku vyměnil za jednu z mých oblíbených písniček. Očekával jsem že se bude můj duel o páté opakovat a písničku začnu naopak nenávidět. Výsledek byl ale úžasný! Budík jsem ráno nechal hrát několikrát dokola, vstal jsem s úsměvem a při čištění zubů jsem dokonce tancoval.
Když přijdeme na to, jak si ráno přivodit ten pocit že jsme naprosto Boží, celý den pak bude úžasný a s úsměvem. Já na to přišel už dávno a každé ráno když si před zrcadlem připnu hvězdu k vestě a nasadím klobouk, mrknu na sebe a řeknu si, že tohle už lepší být ani nemůže. Zkuste to taky ;)