Básníci estetického rozkladu jsou literární skupina pohybující se na pomezí neodekadence, surrealismu a hluboké introspektivní poezie. Jejich tvorba vyrůstá z přesvědčení, že rozklad — psychický, společenský i jazykový — není selháním estetiky, ale jejím vrcholným stadiem.

Skupina se soustředí na interní poezii – poezii obrácenou dovnitř, k podvědomým mechanismům, snovým strukturám a nepojmenovatelným mentálním stavům. Inspiruje se psychologií, psychoanalýzou, snovou logikou a estetikou úpadku, přičemž odmítá sentiment i lacinou sebestylizaci. Jazyk je pro Básníky estetického rozkladu nástrojem pitvy: rozřezáván, deformován, kontaminován tichem.