Někdy přijdou chíle...

páteční noc se protáhla...hledáním, nebo spíš prohledáváním... sebe sama... aneb...není nad to vypsat se z podoby...;-D

taková trochu (po)citová záležitost

taková zvláštní, možná až divná....původně měla být středem dělší básničky, nakonec se mi začátek nějak nehodil....tak uvidíme, jak poradíte

Taková blbůstka, co pomohla zabít nudu ve škole+souhrn mých včerejších aktivit od 6:40 do přibližně 15:20 hodin.

...tohle není o lásce...o poezii...o krásných slovech....tohle je moje hladinka smutku v krvi...upřímná zpověď květinám...*

..baví mě hrát si s tou velikostí písma a tak... ulice..jsou nebo ne? a i kdyby byly... stejne zabloudis

Hlas, který nikomu nepatří, ale mluví za vše... Tohle neberte moc vážně, to jsou výlevy, které píšu po vytočení 723......

Vím, že to kvůli závěru má smysl dočíst. Korektní formátování na webu. Originál: http://www.mvj.cz/2009/poezie/zivot/z-kralovstvi-predpokladu/

po dlouhé době zase něco

/Praha - 20.5./ Stačí se dívat a cítit...byla to krásná exkurze...bláznit v dešti...hromadně se převlékat v autobuse...být v Národním divadle na představení Sluhy dvou pánů...a to rozespalé ráno, které se s námi táhlo až do konce středečního vyučování

tajemná i bez záhad... :)

v rytmu včerejšího podvečera....chvilka vnitřní volnosti...

díky za parkera ...papír a to věčný bolení

Chtěla jsem to dát do soutěže, ale kvůli malé dostupnosti internetu na chalupě se tak stává až teď. Je to trochu jiný než všechny ostatní, spíš takový proud myšlenek, co mi přitom napadl...

„Odmítáme ty, co nás milují, a milujeme ty, co nás odmítají.“ Seneca

...ta holka stála celou cestu nade mnou a dívala se mi do očí...a já jí tak moc rozuměla...tak moc...

pomíjivost lehkosti.... deštivé dny, zachumlané ve svetru... a vůně horké čokolády...