nehledejte v tom zápletky... z dneška...

Umíte prohrávat? Hrdina tohoto příběhu prohrávat neuměl...

Měla jsem silnou touhu umístit příběh do Prahy, nevím proč, ale už to tak je...

K tomuto příběhu se dá jen těžko něco dodat.Vztahy mezi lidmi jsou někdy složitější, než si sami dokážeme představit...

Co všechno je člověk schopen podstoupit pro lásku? Tato povídka však v žádném případě není návodem k použití pro další zamilované...

Takže... já sem tak odvážná a statečná :)) je... to... asi tak jakože nějaká první část... a pokud budete hodní, tak napíšu i druhou a klidně i třetí... :))

Tato povídka je napsána částečně na námět jedné z autorek na tomto webu a doufám, že pro mnohé čtenáře bude ponaučením...

Krátká povídka o školství, nespokojených rodičích a nadšených učitelích, a hlavně o třídních schůzkách, ze kterých je nakonec stejně vždycky hon na čarodějnice.

.. aneb jak mi bylo, když se její duše přemístila do lepších životních podmínek .. [nebaví vás číst *dlouhé* povídky? Poté Vám radím: "Kašlete na to!."] Už chápu pocity přátel umírajících.. uch..

Jiná

Po dlooouhé době, snad zpět:o)

Byli spolu, měli se rádi, a rozešli se. Nestalo se nic mimořádného.

Tentokrát bez komentáře, snad i přesto bude povídka pro čtenáře přitažlivá...

aneb "nikdy neříkej nikdy" - i já jsem si bláhově myslela, že se nikdy nemůžu zamilovat do svého učitele... Více z mé tvorby na www.magdahankova.cz

Jsem z Pluta, on z Marsu, máme to k sobě daleko, proto si radši najdu Venušanku.. K té je to ještě dál.. :3

...vede mnoho schodů..natožpak do sedmého nebe..

Nevím, proč jsem ji sem nedala dřív. Moc se mi ta povídka líbí. 29.3.2006 ... Jako by to bylo včera.

Svůj osud se častokrát snažíme změnit, když víme, že se stane něco špatného. Ruka osudu si nás však vždy najde a dokoná své dílo, i když jej trochu zmírní, přesto nás to bolestivě zasáhne.