Na svých cestách jsem potkal mnoho lidí a slyšel mnohé příběhy.Dozrál čas abych se o některé s Vámi všemi podělil.Jsou psány perem života a bez příkras,tak jak se stali....

Hrdina této povídky se sice trochu víc nadřel, ale nakonec se mu to vyplatilo...

Obraz třetí. Nějak jsem jich najednou úplně přeplněná, co den to sen a nová potřeba vypsat se…

Vzpomínka na drahého člověka

Takže... něco jakože druhý díl...? hm.. možná... snad... je to k pochopení, ke čtení... bojím se, že se někde seknu a celá povídka půjde do háje... Buďte trpělivý prosím. A nezlobte! ;)

Tahle povídka měla vyjít před několika málo dny. Ale nějak se mi nedařilo ji včas přivést na svět. Snad potěší čtenáře i teď...

Moje úplně první povídka. Vznikla jednoho smutného večera, kdy venku lilo jako z konve a mě se zastesklo po lásce.

..."krize středního věku? nebo co?!:-))))

moje soutěžní dílo, opravila jsem všechny ty překlepy a chyby a trochu upravila pasáž s novinovým článkem...

výkřik rozmazlenýho jedináčka.

Povídka pojatá pouze v přímé řeči. Na obsah povídky zapomeňte. Důležité je, jak se dokážete orientovat v textu bez průvodního slova. A právě v tom je ta krása..

Bylo to opravdu zvláštní setkání...

Ze šuplíku, kdy mi psaní ještě jakž takž šlo. :D

Možná se vám to líbit nebude, ale možná bude.Možná mi věřit budete, ale možná ne.Tenhle příběh je inspirovaný mojí pravou zkušeností.Je to moje durhá povídka, takže snad budete schovívaví :D

je to hodně krátká povídka, nemá pokračování a je to takové useknuté.

Nehledejte mě v tom. Stejně bych řekla, že jakákoliv podobnost se skutečností je čistě náhodná a jedná se jen o výplod vaší fantazie. Ale přeci jen... Možná malé rozloučení, možná vysvětlení... Kdo ví.