Vím, že bych se neměla ani pokoušet shazovat před vámi svojí vlastní tvorbu, taky nechci aby to tak vypadalo, jenom chci říct, že se vám tahle báseň bude možná zdát trochu jako klišé, ale pro mě je to něco víc a v tuhle chvíli mně ani moc nezáleží na vašem názoru. V každém případě za ně stejně děkuji.

Chtěli byste se dotknout prsty nahého těla svých snů. A je dobře, že to chcete.

No co...

Toulal jsem se sám večerní Plzní a myslel na někoho, kdo pro mne stále moc znamená, když tu mne napadla tahle něžná básnička! Hned jsem ji té milé osůbce poslal jako SMS a později i e-mailem do Plzeňského deníku do rubriky "čtenář - reportér ". Tam spíše jen tak z legrace, ale oni ji 19.1. 2007 skutečně otiskli i s několika pochvalnými slovy! Snad se bude líbit i vám...

Vyznání!Obrácený!Kéž bych ho opravdu odehnala a on by opravdu plakal...Přeskakuju,je to divný...třeba pochopíte :-)

Beze slov/ milovanému - není co dodat

byla upřímná a věnovaná...člověku, kterej patří k nejlepším lidem, který jsem kdy potkala...kterýho mám hrozně ráda....ale nakonec to dopadlo jinak...klasika =)

mlha

hm. Věnována P.

Mám báječnou a velice půvabnou kamarádku, takové milé sluníčko s nádhernýma očima, jejichž svádivému pohledu prostě nikdo neodolá! Kdo do nich pohlédne, ten je ztracen! Takže tahle báseň patří Tobě, kočičko!

Rád bych ti snesl modré z nebe . . .

Přišel čas, osvobodit se (mě…) snad, že to nebylo napsáno v „MY“

pokus.. nápad? ... něco ... na mě asi trochu nezvyklé ...

... nic extra ... ale na to že jsem ji vymýšlel z hlavy jednou cestou od autobusu ...