Něco nedosažitelnýho bylo v nás.

Věnováno J.B., krásnému člověku, který mi ukázal Svět.

trochu se smutkem a trochu s nadějí

Kdysi jsem tu četla báseň o ránu, která mě malinko inspirovala ke vzniku této. Byla od DDD, snad se tedy nebude zlobit za obdobné téma. Je to báseň, kterou jsem chtěla psát už dřív, ale správná slova přišla až teď. Potřebovala jsem si je zapsat...

je ve mně dálka

ses MOJE emrbryovhlave a mam TE v SRDCI

Dvě rozdílný části mojí poEzie, dva naprosto nepropojitelný světy... Je to jako dvě úplně jiný osoby spojený v jednu - ve MNĚ. * aneb Seznamte se s mojí maličkostí... (na Literu pod stejným nickem ;))

dámy a pánové - mějme se rádi:)))

A opět je zpátky váš polooblíbený autor s dávkou svých prý extravagantních nevyžádaných projevů, tučně protkanou autoiluzionistickou pseudosugescí jasně evokující naprostý nedostatek asociací, spiklenecké šeptání o ničem, nimrání se v zárodku prokládané výkřiky o brzkém konci vesmírů. Ponurý lokální sarkazmus prošitý netrpělivou notou místy až teatrálně nesmyslné upřímnosti.

Jojo, to jsem si tak dlouho preparovala ve wordu, až je z toho takovéhle cosi... A proč? Vyčítat někomu osamělost je podle mě hloupé, především však, když o jejím důvodu vědí méně, než je zdrávo pro její zhodnocení...

Sem hrozně dlouho zvažovala, jestli ji mám zveřejňovat... Vím, že není dobrá, nemá hodnoty a kvality, co mají jiný básně... Je tu... Jen... Jen kvůli mý otevřenosti /prostě nebudu lhát/. A doufám... Že tě nebude bolet... /vás oba/. Je věnovaná... Chvílím, který byly někdy moc krásný, abych zapomněla a lhala... Ráda vzpomínám... Proč... To se neptej... Sama to nevím, snad proto, že teď je ta láska úplně jiná... Cítím se jinak, jsem jinak postavená... A... Miluju ,,dětský" vzpomínky... Silný chvíle ,,dětství" nejdou zapomenout... A... Já si nedokážu zakázat, abych na ně nemyslela... Odpusť... /jestli to budeš číst/... Je věnována jedněm očím, jednomu srdci, jedněm slzám... M... Mělo to skončit takhle... Asi jsem byla moc unavená... A... Potřebuju teď silnější slova a silnější radost... /díky za ni... Nevyměním ji./ Nezlob se... A ty mi odpusť... *****

poslouchala jsem Pixies- where is my mind, je pro mě hodně důležitá.

Očekávám vaši maximální kritiku :))

Spousta pocitů a žádný příliš konkrétní

kam zmizeli snílci,kam se vytratila romantika a slyší vůbec dnes někdo flétnu satyrovu???