V kamnech praská, dědek každou chvíli
svadlé ruce sobě zahřívá,
kolo vrčí, syn si s prací pílí,
nádobu si z dřeva vyrývá.

Kolečko si divnou píseň šumí,
vnoučeti se očka kmitají –
”Hele, co náš táta všecko umí,
jak mu tříšťky z ruky lítají!

Dřevo ukradl jsi v panském lese –
komu děláš z něho koryto?”
”Dědovi; – již se mu ruka třese,
nádobí už všecko rozbito.”

”Nauč mne to!” – ”Vida toho kluka,
nač by tvá to ruka uměla?!”
”Až se tobě bude třásti ruka,
koryto ti synek udělá!”

V kamnech praská, dědek shrben pláče,
svadlé ruce syn mu zulíbá,
kolo mlčí, vnouče kolem skáče –
”Táto, proč se kolo nehýbá?”