Už chci - vším unaven - jen smrt a věčný klid
a nemuset zas a zas poznávati,
jak je pan Nikdo samý lesk a třpyt,
jak mošnou žebráckou se za velikost platí,
jak hrubci šlapou něžná srdce v prach,
jak na rytířkost číhá smečka katí,
jak sílu obrů uhlodává strach,
jak tupost, tupost, tupost vrchovatí,
jak jazyk umění je sevřen v kleštích,
jak dobří pro lotry dřou jak mourovatí,
jak Její Jasnost Pravda sklízí leda smích,
když blbci na trůnech jsou ctěni víc jak svatí.

Byl bych už dávno šel, zhnusen a unaven,
jak tě však, Lásko, mám tomuhle nechat v plen?!