Větry, marné harfující,
jakoby ze msty, nasály se z moře
otravných mlh a par a jejich vpád
tak rozkurážil jednokaždou říčku,
ze všechno povodí je jeden proud.
Vůl proto marně napínal se v jařmu,
pot marné cedil oráč: mlaďoulinké,
než vousy narostly mu, shnilo žito.
Ohrady zatopené jsou a prázdné
a vrány cpou se v zamořených stádech.
Kde pasáčkové mlýnek hrávali,
jsou bahniska, a vábné stezky v houští
zarůstají, že nikdo po nich nejde.
A zima též je neradostná teď:
noc žádná nehlaholí koledami.
Proto i luna, zlostí zesinalá
vládkyně vod, vzduch máčet neustává,
což horké nemoci je stálý zdroj.
A toto rozladění proměnilo
ráz ročních dob: teď v létě sivý mráz
spaluje purpurové lůno růží,
a Zima, stařena, má vonný vínek
ze sladkých letních poupat, jako pro smích,
kol olysalých skrání. Jaro, léto,
rodící se podzim, zarputilá zima
si vyměnily šat. A zmátlý svět
je podle jejich plodů nepoznává.