Žil kdys v Čechách smavý rek,
vám známý rytíř Paleček;
on samý šprým a nápad byl,
rád dobře jed a dobře pil
a lidem dobře činil.

Rád jed a pil, jak povídám,
však ještě něco dodat mám:
on též rád bloudil po Čechách-
a pak byl vždy jak v mátohách
a nevěděl, kde stojí.

"Nu, nu"-kdys zazněl nákle hlas-
"Pan rytíř je už ve snách zas?"
a Paleček jak přimražen!
Aj před ním kolo bujných žen,
a v prostřed Vesna sama!

"Jen neboj se tys celý muž,
ty se mi ze všech líbíš- nuž
mé slovo k smělosti tě zve,
rci jakékoliv přání své-
však vtipně jen a hbitě!"

Již rytíř bez všech rozpaků
si hodil hlavou : "Tedy řku
a prosím: až bych jednou zdech',
mne výročně vždy ožít nech,
na osm dní - to s jara!

Když svět zas jednou krásným je,
když zem se celá rozsměje,
pak, Vesno, milostiva buď,
na osm dní mne jenom vzbuď!"
A Vesna kývla: "Staň se!"

Od časů těch, děj se co děj,
fialek vůní budí jej,
slavíkův ven jej volá hlas,
pan rytíř vstává bujný zas
a rozkročí se krajem.

Kraj český, jindy smuten, tich,
je pojednou pak samý smích,
a celý ten náš český svět
je samý zpěv a samý květ -
však krátce jen, ach krátce!

Vždyť umluvil si rek náš s ní
jen blažených vždy osm dní!
Pak vrací se zas v dumnou říš,
a Vesna dá mu medu číš -
on opiv se zas usne.