Jsem člověk nemravný a zanedbaný

a lehké holky měl jsem příliš rád.

Však miloval jsem opravdu tři panny,

ach, je mi stydno na to vzpomínat!

...................................................

Říkali Elis první mojí lásce,

k níž jsem vší silou svého mládí lnul.

Však pohříchu jsem jednou na procházce

ji in flagranti s jiným přistihnul.

......................................................

A podruhé, co jsem se zamiloval

přítele holku, jenž byl na vojně.

Ctnost její v tančírnách jsem ochraňoval

a choval jsem se velmi důstojně.

......................................................

Přítel se vrátil domů z vojny zase

a dostal pohříchu z mé ruky ji

ve ctnosti nezměněnou ani v kráse,

neposkvrněnou lilii.

.......................................................

A třetí byla holka osiřelá.

Neštěstí její procítil jsem s ní.

O poslední, co po rodičích měla,

ji okrad poručník a příbuzní.

........................................................

A jednou z rána bolestí jsem zbledl,

když napsala mi na dopisnici,

že jakýs hejsek z legrace ji svedl

a že je právě v pátém měsíci.

........................................................

Jsem špatný člověk pokažených mravů,

však třikráte jsem opravdu měl rád.

Je směšno v pláči skloniti svou hlavu

a trapno je se srdci svému smát.

.........................................................

Je vlažný večer k lásce stvořen dneska

a plno žen je v hlučných ulicích,

a mezi nimi stvořeníčka hezká,

smyslné růže kvetou na lících.