DDD: Zasa si to vystihol! Všetko, do bodky. Je to nesmierne smutné... Dá sa s tým vôbec niečo robiť?

slnečnica: Jé, to jsem ráda, takhle je fakt skvělá :-)!

Kdo je to vlastně
ten v šeru za zrcadlem?

A kde jsou všechny
ty staré knížky pro děti?

Kdo s tebou ještě
dnes čeká na vlaštovky?

Kolikrát vůbec
a kdy k nám vlastně přiletí?


...Je to krásný. Něha se nevykašlala na lidi. Lidi se vykašlali na něhu. Stydí se za ni...

Yasmin: Ďakujem za názor, hneď ju upravím. ;)

Je moc pěkná. Já osobně ten dovětek, co je v závorce, už bych tam vůbec nemusela mít. Líbilo se mi, že to právě končilo "...vyčkávam lastovičky". V tom vidím tu naději a obrat celé básně.

kmotrov: Skvelé, presne o to mi šlo... vrelá vďaka. ;)

Homér: Ale ak by ma nezaujímal Tvoj názor, tak sa predsa nepýtam... ;)

Moc se mi líbí pointa!

Angažovaný text, aby nebyl jen tvůj, aby přiměl co nejvíc lidí minimálně k zamyšlení potřebuje silný slogan.

Budem‘ se odcizovat konvencím a ne sobě!
Proč ne láska, víc než všechno?
Budem‘ spolu strkat kytky do hlavní
Je to stále nutné
víc a víc...
(J. J, Ježek +1985)

Ha, tak to nevím, je to na tobě...

Homér: Zrejme máš pravdu Michal, ďakujem za návštevu.

pôvodne som báseň chcela zakončiť takto:

.... aj preto netrpezlivo vyčkávam lastovičky
(ľudia sa dostali do slepej uličky a akoby zabudli
cúvať; ostáva už asi iba dúfať...)

ale neviem, čo myslíš Ty?

Kedy sa dejstvo upokojí?

Až vymře lidstvo, bohužel.

annaav: Yasmin: Obom Vám ďakujem z celého srdca. :)

Pekné sú nadeje lásky. Prajem vám ich naplnenie.

Je taková hezky něžná, sladce vonící a je to dobře. Přeju šťastnou lásku, dlouho trvající :-)!!

Homér: Ďakujem Ti, Michal. PS: Základom španielčiny rozumiem. ;)

Hm, sambička...
https://www.youtube.com/watch?v=rnMU18GBPPM
V každý písničce musí být corazón (srdce), nejlépe hned v první, maximálně druhé sloce.
Škoda, že nejsem kytarista, puberta byla silnější, občas z ní setřu prach.

Povedlo se. :D

Jindruch: Úvodné 17 -slabičné trojveršie sa nazýva Hokku, rozširujúce 14-slabičné dvojveršie dopĺňa celok a volá sa Wakiku. Týchto 5 veršov možno ľubovolne opakovať. Dočítala som sa, že tradičné haiku sa zvyklo skladať z 50 až 100 strof a písali ho aspoň dvaja - traja autori, pričom každý verš, predovšetkým prvého trojveršia má presnú funkciu. Prvý riadok obsahuje tzv. zaváddzacie sezónne slovné spojenie, alebo charakteristické slovo, druhý by mal končiť pomlčkou, resp. čiarkou a tretí by mal vyústiť pointou. Neviem, či sa mi to podarilo... Skús si o tom niečo naštudovať, ak Ťa to zaujíma.
PS: Toto haiku nevzniklo na základe osobnej skúsenosti, ale každý rozchod je predsa boľavý, takže ak na teba pôsobí smutne, znamená to iba toľko, že sa mi podarilo zachytiť a opísať ťaživý pocit,ktorý človek prežíva, príp. ponurú atmosféru v básni pri tejto smutnej udalosti. A to ma nesmierne teší, lebo pri tejto forme to vôbec nie je jednoduché. :-)

Gabriela: ŽblaBuňka: Ďakujem Vám obom. :)

Přiznám se, já nevzdělanec, nevím co je haiku. Asi nějaká japonská literární forma. Z těch slov na mně dýchá smutek a je-li to tak i ve skutečnosti, je mi z toho taky trochu smutno, takže básnička funguje a mě se líbí.